Jak jsem jel na výlet do Sněžného.
Tak jsem se ráno v sobotu rozhodl, že se pojedu projet. Synek chtěl jet s Laďkou na Pecku a tak pojedu sám. Plán byl, vyfotit se před branou na Horalku. Sice už motorkou Bigař nejsem, ale srdcem stále jo, tak ať máte aspoň co číst. Zdenda něco kontroloval na svojí Aprilii a kouká pod skůtra a říká, že je to tam dole celé poblité od oleje. Není možné, je čerstvě ze servisu. No je, ale. Podám mu klíč a synek dotáhl vypouštěcí šroub a já kontroluju olej. Sice pod Kymcem není ani kapka, ale když je to zakydané, tak utíkal ven. Na měrce je sotva špička zaolejená.
Tak se pozměňuje plán. Nejdřív pro olej a dolít. Směr Vysoké Mýto. Provedeno. Koupil jsem Denicol, za dvě a půl sta litr a co dál ?? Zastavuji se v Mýtě u známého kouknout, jak je daleko s barákem. Dám kafe a pokračuji v původním plánu. Jedu na Sněžné. V Dobrušce se dávám doprava, ve směru mě utvrzuje cedule jak kráva Chata Horalka. Projíždím Bystré, tam je další kamarád. Další kafe. Ptám se na jeho dceru Kateřinu a dostávám vysvětlení, kde bydlí. V Dobrém. Nemůžeš zabloudit. V duchu se směju. Já ?? A nezabloudit ?? No uvidíme. Jenže teď musím do Sněžného. To je lehce na druhou stranu. Ale mám dobrý směr. Ještě jednou ceduli se směrem Horalka míjím, ale to je bohužel poslední. Další jsem nepotkal, nebo je postavili jinam, než jsem byl já. Jen si ale pamatuji, že ve Sněžném, když jsem tam byl vloni na srazu, hned za branou z areálu byla cedule Bystré 3 km a já jedu nějak dlouho a km na tacho přiskočilo nějak vícero. No co. Jsem stále v Čechách. Další cedule, kterou vidím, je ale ohraničení obce Deštné v orlických horách. Tady bych asi být neměl, ale když už jsem tady, třeba bude odbočka. Nojo. Na konci poznávám křižovatku a jedu vlevo. 
Je tam čerpačka, kde vždy na Big srazech tankujeme před vyjíždkou a kde na minulém srazu Polák natankoval do Biga trochu nafty. Tak to musí být Sněžné někde poblíž. V Deštném byl ukazatel na kostel Neratov. Tak když jsem tu, tak se tam na něj kouknu. Kdysi jsem tam byl a bylo to zajímavé. Tento kostel 10. května roku 1945 byl zapálen střelou z pancéřové pěsti a vyhořel. Postupně chátral a roku 1973 vydán demoliční příkaz. Naštěstí byl ušetřen a dnes má nový přední štít a skleněnou střechu. Tak hurá, jedu na prohlídku kostela.
Cesty lesem jsou hustě sypané pískem, pozůstatky zimy. Přemýšlím, jestli písek do srazu déšť spláchne, jinak by to bylo celkem prekérka a trochu nepříjemné. Hlavně v zatáčkách jsou ho kupy. Jedu pomalu a občas fotím.
Tak jedu lesem podél krásné říčky, míjím hezké nové splavy a kochám se. Projíždím pískem zasypané zatáčky, občas míjím auto jakési a vyjedu u Masarykovy chaty. To jsem asi zase blbě a kostel nikde. Tak se na zakázaném parkovišti otáčím a jedu zpátky z kopce dolu. Doma jsem se koukal do mapy. Směr jsem měl dobrý, jen to bylo asi ještě cca 20 km.
Teď ale opravdu nevím kam. No nic, jedu do Dobrého. Vracím se přes Deštné a nějakým řízením osudu se ocitám v Kounově, kde jsem ale vůbec neměl být. Nevadí. Nakonec chytám směr a trefuji i správný dům. Nikdo není doma. Nemám jezdit neohlášený. Tak směr Nové Město nad Metují. No jo, ale kudy. Doleva nebo doprava. Zlatá střední, tak jedu rovně. A bylo to dobře. Směr mám, ale zase si říkám, kolikrát už jsem dneska měl směr :o) Ale ano. Projíždím krásné vesničky, jejichž jména si ale nepamatuji, ale vím, že jsem tudy už párkrát jel. Ale mám výhodu, že jsem všude poprvé a tak si to užívám. A, tuhle křižovatku poznávám, jsem už u Nového Města. Míjím vyhlídku, odkud je opravdu hezký pohled na město, na náměstí si dávám zmrzku. Jako vždy vynikající. Koukám na restauraci u Paďourů a vzpomínám na Honzíka. Pak mám zastávku u dávného kamaráda. Pobreptáme a když koukám na nebe, ani nejdu na kafe. Loučím se a jedu domu.Ale zviklá mě cedule Rychnov nad Kněžnou. Ještě neprší a tak se kouknu na Vorlovi. Tak neodbočuji, ale jedu rovně. Kymkáč si vrní a mě se to líbí. U nemocnice v Rychnově vzpomenu na hezkou sestřičku ze záchranky, která minule na sraze měla přednášku o zdravovědě. Zatočím k Vorlom, bohužel o jednu odbočku dříve. Byl jsem tu jen jednou a tak se to toleruje. Nikdo ale není doma. Píšu SMS a dostávám odpověď. Kousek zpátky a tam za odbočkou k nějaké továrně asi dvacet metrů na polní cestu, to nemůžeš minout. Jak zrádné je toto zaklínadlo. Přejel jsem ji. Tak se zase otáčím. Ted už se na ni trefuji. Vorlovi začínají stavět dům a trénují to na malé, leč velmi potřebné stavbě. Stloukají kadiboudu.
Tak si dám kafe, pomohu donést pár prken a přispěji odbornou radou, že to mají šejdrem, aby až bude kolaudace a všichni co přiložili ruku k dílu, budou pozváni ke slavnostnímu stolu, na mě nezapomněli a vzhledem k opravdu už zatahujícímu se nebi, vyrážím už naposledy dnes k domovu. Tady to znám a tak cesta frčí. Asi v polovině začíná krápat. A víc a ještě trochu víc. To už za sucha nedojedu, ale zase tak moc neprší, abych zastavil a dal si kalhoty přes boty. Když vjedu do přívaláku, tak toho lituji. Ale už to nemá ani cenu, protože mám v botách rybníčky. Na rovince od Rovně zamávám krásné duze a domů dojíždím za slušného lijáku.
Byla to opravdu hezká projížďka, jen tu fotku u vjezdu do Sněžného si musím nechat na jindy. Najel jsem 210 km. Vyjel jsem v asi o půl desáté a vrátil se kolem osmnácté hodiny.
Tak se mějte hezky. Gek