Hlavní Menu
Statistika
- Návštěvníci
- 853
- Články
- 68
- Odkazy
- 40
- Počet zobrazených článků
- 269759
UKRAJINA 2007 Lada, Aldy
UKRAJINA 2007
Aldy, Láda
Letos vyrázíme na dovolenou ponekud déle nez obvykle, dríve
se nám to nehodilo. Puvodne jsme meli jet ve trech, ale to nevadí hlavne, ze nekam
jedemeJ.
Já na DR 800 BIG a Láda poprvé na Aprilii
1000 Caponord (dríve jezdil taky na BIGoj).
29.8. ST
Ráno po 9 hodine vyrázíme z Vermerovic. Na poslední benzince
v Cechách tankujeme plnou a pokracujeme
pres Slovensko. Za hodinku obedváme pod hradem Streceno. Po obídku zacíná
pomalu prset. Nedá se nic delat. Az do vecera musíme jet v nemokách. Asi 20 km pred hranicemi prespáváme
v motelu. Sice uz neprsí, ale obloha je stále zatazená. Nebudeme riskovat
stavení stanu. Pres den jsem zjistil, ze me tlací ctrnáct dní nová prilba na usi.
Co se dá delat, snad si nejak zvyknu (nezvykl jsem si).
30.8. CT
Ráno je pekne. Prijízdíme
na prechod. Vidíme dosti dlouhou frontu. Pomalinku predjízdíme az k budce.
Vse je v porádku, pouze jeden ridic se rozcílí a chce, abychom se zaradili
za neho, protoze tam ceká uz tri a pul hodiny. Postupne dostáváme ruzné papírky
a u jiných si je necháváme razítkovat - totální nesmysl. Za hodinku máme
hranice vyrízené. Za branou nás hned obtezuje vekslák. Vysvetlujeme mu, ze nic
nechceme, ale nakonec, kdyz dost slevil u neho meníme. Razíme na první benzinku
(Slovensko jsme prejeli bez tankování). Pri tankování pukáme smíchy. Ukrajinci
mají u kazdého stojanu velký drevený klín, na který najízdejí zadním kolem (na
strane, kde mají vícko nádrze), aby se dostalo do nádrze co nejvíce benzinu a
nezustal tam vzduch. Totálne po vícko tankují pred odjezdem na Slovensko, to je
bomba.
Dále projízdíme Uzhorodem a asi 30 km za Mukacevem nás staví
policajt. Chce doklady a ptá se jestli jsme pili pivo. Ríkáme, ze ne. Musím
dýchnout, on s tím pak zahrká a ukazuje, ze tam mám 3 promile. Tak jsem se mu
vysmál a ríkám, ze jsem vubec nic nepil, ani vcera. Chvíli si s tím hraje
a pak tvrdí, ze to je asi rozbité. Jde k autu, na kterém má na strese polozený
radar. Neco na nem poladí a ukáze nám, ze jsme jeli 71 km/h. Snazím se mu vysvetlit,
ze to je nekoho jiného, nedá si ríct. Neco na tom naklape a ukáze nám nesmyslný
cas. A uz to zacíná. Povídá, ze sepíseme protokol, zítra bude soud a bude velká
pokuta. Po chvilce dohadování ríká, ze se to dá vyresit i jinak. Kdyz mu dáme do
kapsy kazdý 20 euro. Ríkám „mnógo", po chvilce slevil na 100 hriven. Nakonec
jsme to usmlouvali na 50 hriven za oba. Pak valíme po vedlejsích smer Kolocava.
Docela nás zaujalo veliké mnozství lanových lávek (pro pesí) pres siroké koryta
rek Na jednom hrebenu pred vstupem do parku
Sinevir, opoustíme silnici a valíme po hrebenu trochu offroadek. Bohuzel
s plnou bagází, ale je to paráda, vychutnáváme si to. Obcas nekoho potkáme
a oni obdivují nase masiny. Nekde jsou koleje trochu hlubsí ale zatím porád dobrý. Kdyz se blízíme ke Kolocave
musíme klesat. To uz je malinko horsí. Prímá cesta dolu je trochu drsnejsí, Ládovi
pri jednom zastavování uklouzla noha a uz je to tady. První pád. Odnesl to prední
blinkr a trochu odrel kufr (blinkr spravit pujde a kufr se vyklepe). Na chvíli
si dáváme pauzu a pak pokracujeme dolu korytem. Samozrejme, ze narázíme na samé
krávy, které se stehují do vesnice. Pri príjezdu do Kolocavy uz vidíme nejaké ceské nápisy. Zastavujeme u
hospody „Cetnická stanice". Hned naproti hospode nás odchytává babca a nabízí
nám nocleh s teplou vodou za 20 hriven. Prý v hospode je to za 60 hriven.
Tedy neváháme a jdeme k ní. Ubytujeme se a babca ríká, ze jde zatopit na
vodu. Za hodinku nám prijde oznámit, ze uz je voda teplá a tak Láda vyrází
první. Po vykoupání mi jen ríká: „To budes cumet." A taky jsem cumel.
V jednom rohu koupelny byl zabetonovaný veliký hrnec, jakoby na kamnech. Ve
druhém rohu byl hrnec se studenou vodou, na zemi na betonu dve prkénka, velká
naberacka a lavor, ve kterém se míchá voda. A teplícko je tu jako v saune. Na
latrínu chodíme za chlívek pres dvorek plný zvere. Dáváme si neco k jídlu
a jdeme pres ulici do hospody na jedno. Zpocátku si nás nikdo nevsímá, ale pak
nás obslouzí. Prohlízím si na zdech ruzné fotografie ceských turistu a expedic.
Je videt, ze se zde Cesi zastaví velmi casto. Pri odchodu hospodský brumlá, proc
jsme se nesli ubytovat k nemu, ale k nejaké babce. Taky by nás prý za
dvacku nechal prespat. Je videt, ze ho to nastvalo. Babka mu zrejme dost
konkuruje. Jeho manzelka se pridává a vypráví nám co dríve i dnes delali pro Cechy.
Vybudují pro nás tady hospodu a my chodíme k nejaký babce. Skoro to vypadá, ze si tu zarídili monopol na
Cechy.
31.8. PÁ
Ráno se Ládovi nechce moc vstávat. Konecne vyrázíme bez bagáze
(bocní kufry vezu prázdné, jsou pridelané
na pevno). Paráda... Prejedeme pres nejaký
hreben a bude nejaký offroadek. Vyrázíme na jih. Chceme udelat takové kolecko
a vrátit se pres hreben nad vesnicí. Je to celkem zajímavá cesta, na které
chybí mosty a s jejich opravou se moc nespechá. Prijízdíme také do nejaké
vesnice, kde je zrovna jakýsi jarmark. Dá se tu opravdu sehnat úplne vsechno.
Lednice, pracky, televize, kola, gumy, ovoce, zelenina, proste veskeré jídlo,
drogerie atd. Na to se u nás nenarazí. Po ruzných projezdech, cestách a cestickách
se dostáváme do vesnice Jobha. Jediný barevný dum je hospoda, kde si dáváme
obídek. Hned se s námi dává do reci nejaký Ukrajinec od vedlejsího stolu.
Delal prý v Ceské republice u Pardubic. Jídlo bylo celkem dobré, platíme a
pokracujeme v ceste. Pri odjezdu od hospody jiz tradicní otázka, kolik
stojí nase masiny (tuto otázku jsme samozrejme neslyseli naposled). Dále projízdíme
rozbitým Komsomolskem a na konci vesnice je závora. Zastavujeme u ní a vojácek
nám hned otvírá. Valíme hned prímo do hor. Cestou potkáváme samé Zily jak svázejí
drevo z hor. Na dvou místech opravují bagry vymletou cestu od reky. Místy
je pekné bahno. Jedeme nekolik kilometru, az prijízdíme ke strzenému mostu.
Nový se teprve zacíná stavet, vedle je brod a ním projízdejí Zily z kládami.
Jedeme to k brodu omrknout. S chlapíkem u brodu se dáváme do reci. Behem
rozhovoru zjis»ujeme, ze jsme na konci vesnice spatne odbocili a jedeme tedy na
druhou stranu. Prý jsme meli hned za závorou odbocit na lávku a potokem nahoru,
nu coz, tak se vracíme. Najednou stojíme ve fronte Zilu, bagr tam ucpal cestu a
nedá se projet. Chvíli cekáme. Dole pred vesnicí vidíme zmínenou lávku. Prejízdíme
ji a potuckem stoupáme pomalu vzhuru. Po nejaké ceste není ani vidu ani slechu.
Zacíná nám to být divné, to prece nemuze být ta cesta co je na mape. Asi po
necelém kilometru, kdyz v potoce zacnou být velké balvany, to otácíme a
jedeme se zeptat do vesnice na cestu. Ptáme se nejakých lidí a oni nám tvrdí, ze
jsme jeli správne. No tak se nedá nic delat, jedeme zpet a snad to Caponord nejak
zvládne. Láda v nekterých úsecích zustává na podvozku. Tak jedu na jeho
motoru já. Jeho masina je trochu drazsí nez Big, tak k ní mám respekt, ale
i tak me jízda baví. Ríkáme si, ze uz nemuze být hur, chyba, muze. Po prudkém
výjezdu, který jsem si dal také dvakrát, se dostáváme na sedlo nad Kolocavou.
Odtud vede nekolik cest a my si nejsme jisti, kterou se máme vydat dolu.
Objevujeme pouze turistický ukazatel - Kolocava 16 km. To jsme znejistili.
Podle místních by to melo být mnohem méne. Nastestí se z jedné z cest
vynorují dva domorodci a potvrzují nám cestu, po které jsme si mysleli, ze máme
jet. Je to parádicka, Láda sice v nekterých místech zápasí s váhou
své motorky, ale dobrý, dole super brod jsem si dal zas dvakrát. Bomba, no jesteze
jsem mu to tam neutopil. Ve vesnici zastavujeme u sochy Nikolaje Suhaje loupezníka
(za ní se staví neco cosi velkého). Stmívá se, uz nestihneme koupit zádné pecivo
a hospoda bude brzo zavírat. Jsme ze vnitr propocení a z venku mokrí od
vody. Boty máme samozrejme plné vody,uz se tesíme na koupel. Moje kufry jsou trochu otlucené (hlavne pravý).
Párkrát jsem totiz v potoce skrtnul kufrem o kámen a jednou se mi skácela
ze stojánku. Babca roztápí pod kotlem a
my se jdeme rychle najíst z nasich zásob. Po koupeli kecáme o vsem, co
jsme dnes zazili. Já to hodnotím kladne.
1.9. SO
Ráno nemuze babca videt nase boty obalené bahnem a jde nám
je vydrbat do strouhy. No, stejne byly porád
mokré. Deláme údrzbu stroju, bahno je vsude, rovnám pravý kufr a
opravuji prepínac svetel. Jdeme na nákup do místního obchudku a jedeme
k nejblizsí benzince. Tam mají jen 92 oktanu, nevadí, bereme jen málo a
vezmeme u dalsí. Pumpar nám samozrejme musí vyprávet, jak delal v Cechách.
V Kolocave jeste zastavujeme pred skolou, kde má památník Ivan Olbracht,
který zde dríve ucil. Udeláme si fotecku a jedeme dál. U dalsí benziny jsme
natankovali plnou. Zde potkáváme tri Prazáky na Yamahách Tennere. Vyprávejí nám, ze uz koncí a vrací
se domu. Vloni zde byli také a prespávali v Kolocave v hospode Cetnická
stanice za 50 hriven. Jinak prijeli z Prahy do Popradu i s motorkami
vlakem a zpátky pojedou stejne. Dnes jedeme hodne po asfaltu. U vetsích mest se
staví neskutecné domy pripomínající hrady. Pri focení techto gigantu nám jeden
Ukrajinec (co delal taky v Cechách J)
povídá, ze to budují místní zbohatlíci a
celkem ve velkém. Odpoledne prijízdíme do Solotvina , kde jsou slaná jezera.
Projízdíme okolo velkého tezebního dolu, ve kterém se tezí sul, odtud vypoustejí
slanou vodu do jezer. Je to tu jak na Matejské pouti. Je tu velký turistický
ruch, spousta hospudek chaticek a jiného ubytování. Trochu jsme to objeli, prozkoumali
a jdeme se ubytovat. Pak jeste do mesta na nákup a pak hurá do vody. Je to neco
neskutecného, voda neuveritelne nadnásí, je to bomba, neplavec by se tu
neutopil. Ládovi se ve slané vode zacal ozývat vlk, o kterém doposud nevedel.
Jdeme na veceri do místního baru a presto, ze domluva pri objednávání trochu
vázla, jsme se dobre najedli. Vecer si k nám prisedl nejaký veterinár snad
jediný, s kým jsme mluvili, který nedelal v Cechách J.
Prý sem jezdí casto a bývá to tu hlava na hlave. Ted uz je týden po sezone, tak
to jde.V noci jsme se nevyspali, protoze vedle na diskotéce to vre az do rána.
Jejich slavné hity nám v hlavách hucí jeste dnes.
2.9. NE
Dopoledne vyrázíme smer Rachiv. Jeste pred odjezdem jsme se
dost napil jejich pitné vody se s»ávou. Po chvilce jízdy zjis»uji, ze neco není
v porádku. Zacal se mi hýbat zaludek. Nastestí se vse srovnalo. Za Rachivem
odbocujeme a jedeme se od jihu podívat k parku na nejvyssí horu Karpat
Hoverla (2061 m.n.m.). Za vjezd do rezervace po nás pozadují 20 hriven,
smlouvat se s nimi nedá. Puvodne jsme chteli jet jen kousek a zítra vyrazit
bez bagáze z druhé strany, ale po té, co nám oznámili, ze se to pres sedlo
dá prejet na druhou stranu, jsme se rozmysleli. Meníme plán a jdeme do toho.
Slíbený obídek v hospode nebude a dáváme si konzervu. Cesta zacíná být pomerne
dost blátivá. S plnou bagází máme místy co delat. Jedeme stále jedna, dve.
Ládu dost obdivuji, silnicní gumy nic moc. Za celou dobu cesty jsme nepotkali
jediné vozidlo. Konecne dojízdíme na hreben. Ze hrebenu je to na Hoverlat 2,5 km. Jdeme to zkusit
vyjet jeste výs, ale po chvíli to vzdáváme, protoze to dost klouze. Vracíme se,
protoze je dost hodin a více bychom stejne nestihli. Ukazatele, které nám na
bráne slibovali, nikde nejsou. Tady by se hodila navigace a podrobnejsí mapa.
Tak vyrázíme podle instinktu. Spoustu kilometru jedeme po kraji hrebenu, trojku
dnes vubec nepouzíváme. Zacíná nám být divné, ze stále stoupáme. U jednoho potucku
vidíme stanový tábor. K nasemu prekvapení je to skupina Cechu, kterí pesky
precházejí hory a nekde takhle vzdycky prespí. Ptáme se jich na cestu, ale oni
prý ani nemají mapu - dobrodruzi. Doporucili nám smer, ale moc nám neporadili. Akorát
ríká, ze tam, co jsme dnes jeli, vcera taky potkali motorkáre a ty museli
z bahna tahat jeepama. Dostali jsme
se na sedlo ve výsce neco kolem 1600m a cesta vypadá, ze stále stoupá podle hrebenu.
To se nám nezdá a proto se radeji vracíme zpet k pesince do údolí, kterou
jsme zahlídli cestou. Zacíná se ochlazovat a trochu stmívat, tak tady bychom
nocovat nechteli. Do údolí více méne seskakujeme, je to trial po vymleté pesine.
Máme toho dost. Ládovi z tezké motorky ubývají síly a me zacíná zlobit zaludek.
Cesta se nám zdá nekonecná. Konecne narázíme na nejaké lidi. Prý uz jen 12 km a jsme ve vesnici - hurá.
Kvalita cesty se malinko zlepsila. Za tmy konecne dorázíme do vesnice.
V nejblizsím meste hledáme nocleh. Zacínám nejak ztrácet sílu, musím
zastavit a postupne se vyprazd?uji vsemi
otvory ( krome usí :-)), je mi z té jejich slavné vody nejak spatne. Nastestí
jsme v pekném hotýlku a jdeme konecne spát. A co se nestalo, na Ládu to
v noci prislo také. Ve 3 ráno zvrací taky. Je nám jasné, ze zítra nikam
nepojedeme. Budeme se lécit a odpocívat.
3.9. PO
Celý den lezíme a popíjíme cajícky. Nálada je na bodu mrazu
i pres to, ze se pan domácí o nás dobre stará. Odpoledne vyrázíme koupit neco
pro nase zaludky. V lékárne si kupuji cerné uhlí, suchary a nejaký caj. Vecer dorazili nejací dva pesí turisté - Cesi,
chvíli si s nimi povídáme. Ráno prý vyrází do hor a také tam budou prespávat.
Moc jsme je nepotesili, kdyz jsme jim rekli, jaká tam vecer byla zima.
4.9. ÚT
Ráno je nám podstatne lépe a jdeme se kouknout na masiny, deláme
standardní údrzbu. Balíme vsechny veci a vyrázíme. Ted uz budeme pít pouze
balenou vodu. Dneska jsme chteli puvodne vyjet nahoru k Hoverlatu z druhé
strany jakoby od severu, ale radeji to nebudeme
pokouset. Dnes radsi zádný offroadek, aby se to v nás jeste nehnulo
J.
Pokracujeme smerem na Jaremcu. Zde je videt celkem velký turistický ruch,
potkáváme casto ceská auta i nejaký autobus. Je videt, ze se zde místní více
snazí. Najednou pred námi vidíme stopku a hned za ní odevrenou bránu, kde stojí
policista. Predpokládám, ze nejaký vstup do parku. Pribrzdujem u stopky a
zastavujeme kousek za ní u policajta, který hned povídá: „Motocykly stranou a
doklady". A uz to zacíná. Proc jsme nezastavili 3 metry pred ním na stopce,
ale az u neho? Z druhé strany
masírují taky Cechy v aute, oni zaplatí a pak si zve do budky me. Vypadá
to blede, chtejí nás zase obrat o prachy. A je tu stejná písnicka. „Sepíseme
protokol zítra bude soud, dnes se budeme muset ubytovat v hotelu, to nás
bude stát peníze a pak minimální pokuta 1000,-. Pak nabízí resení 500,- bez
papíru, ríkám: „Mnógo, mnógo, dám 200,- Kc." Smlouvám dost dlouho, ale koncíme
na 300,- Kc. Ukazuji mu, jak vetsina
místních na stopce nestaví a
projízdí dál, to ale nevidí, natoz nákladáky (ty prý muzou, ze staví
silnici). A jde na radu Láda. V
rychlosti mu stacím ríct, ze jsem mu dal 300,- Kc, a» víc nedává. Samozrejme, ze chce taky 500,- Kc,
prý jeho kamarád zaplatil, ale ted uz je to rychlejsí, koncí na 300,- Kc. Mají tady z toho udelanou
peknou zivnost - holomci. Docela nám to zkazilo náladu. Príste jim uz snad ani
nebudeme zastavovat. Prijízdíme do Jaremci, která na místní pomery vypadá
docela slusne a jdeme najít vodopád. Chvíli bloudíme, ale nakonec jsme ho nasli.
Udeláme pár fotecek a pokracujeme dál. Pri výjezdu z parku zacalo
poprchávat. Nedá se nic delat a navlékáme nemoky. Jedeme po vedlejsích, puvodne
jsme chteli jet nejakými zkratkami, ale protoze prsí neriskujeme to, nikdo
neví, jak hodne bláta by tam bylo. Od mesta Doliny jedeme prevázne po hlavní
silnici. Skoda, na jednu zkratku jsem se obzvlás» tesil. Dnes chceme dojet do Uzanského
parku. Zítra, pokud bude pekné pocasí, si vyrazíme do hor bez bagáze. Vypadá
to, ze dnes stan zase stavet nebudeme, stále mzí. Pred parkem opet kontrola. Nastestí
vsechno v pohode. Ptáme se jich také na ubytování, tvrdí nám, ze siroko
daleko nic není. Co se dá delat. Stmívá se, tak pokracujeme smerem Slovenské
hranice a u prvního motelu, uz za tmy zastavujeme. Motel je postaven jako srub
a je v nem vse nové. Lepsí ubytovaní jsme za celou dovolenou zatím nemeli.
Dokonce nám domácí prikrývá motorky plachtou, akorát nejsme si jisti, zda to
k necemu je. Dnes se nám v desti podarilo cástecne odbahnit motorky, oblecení
jsme vsak meli schované pod nemokem a tak je stále hnedé od bahna. Dáváme si veceri.
Nase zaludky jsou uz v porádku. Celou noc slysíme z venku silný dés».
5.9. ST
Ráno se probouzíme a venku jeste stále prsí. Vypadá to, ze
dnes uz to lepsí nebude. Pri pohledu na reku je nám jasné, ze v horách
dost lilo, pekne se zvedla a zhnedla. Tak je to jasné - jede se domu. Po snídani na pokoji jdeme balit, v baru na nás
kucharka volá a» jdeme jíst, ze je to zadarmo v cene pobytu. Tak se
jdeme premoct a jeste neco do sebe
narveme - uf. Máme to neco pres 650 km domu. Prijízdíme na
mensí hranicní prechod Ublja a zjis»ujeme, ze je zavrený, pro rekonstrukci,
proto musíme jet o 50 km
níz na jediný prechod Uzhorod. Na
hranicích tankujeme plnou (na nase cca 20 Kc/l) a utrácíme poslední drobné. Fronta sice nevypadá moc dlouhá, ale presto
jedeme co nejblíze k budkám. Chvíli cekáme, samozrejme na desti. Pak
dostaneme zelené papíry a odstaví nás, ze to musíme vyplnit. Docela s tím
bojujeme, trochu tam prekází nase motorky a musíme je dvakrát preparkovat, moc
nespecháme.Zenská na celnice se zrejme nastvala a máme jí podat nase pasy, dala
razítko do pasu a muzeme jet. Nakonec nemusely být ani ty zelené papíry vyplnený.
Trochu se to zaseklo i na Slovenské strane, ale tam nám to uteklo, protoze se
s námi dal do reci slovenský celník. Pokecali jsme o motorkách i o Ukrajine.
Hranice trvaly opet slabou hodinku. Sbohem Ukrajino. Valíme prímou cestou domu.
Hned za hranicemi se zvedl silný bocní vítr, pekne to s námi mává, uz chybí
jen kroupy. Pri projízdení kolem Tater vidíme, ze jsou celé bílé, muselo tady pekne
chumelit. A stále prsí.... U Zemplinské Síravy zastavujeme, abychom se trochu ohráli.
Utrácím poslední slovenské peníze za cajík. Nemoky sice máme, ale zacínáme
cítit, ze sedíme ve vode, nic príjemného. Na první benzine v Cechách
dáváme obcerstvení a prevlékám spodáry za suché. Mezi tím se úplne setmelo.
Silný vítr stále pretrvává. No, uz jen 200 km a jsme doma., jelo se spatne, ale hurá pred
23 hod. jsme doma.
Záverem :
Není problém sehnat
ubytování nebo hotel. Stan se spaním jsme vezli sebou a ani jednou jsme ho
nepouzili, za tu cenu ubytování (20-60 hriven)
uz ho príste nebereme.. Strach jíst v hospode bych nemel, akorát
v hodne hospodách nevarí, nekdy jsme jedli az treba po pátém zastavení.
V zemi jsou vseobecne videt hodne veliké zivotní rozdíly (domy, auta...). Zajímavé
je, ze jsou Ukrajinci nauceni toaletní papír nesplachovat, ale dávat vedle do
kose, na to jsme si nezvykli J. Cesty
v horách jsou vetsinou hodne rozbité s hlubokými kolejemi a
kolikrát vedou jen ríckou. Hlavní tahy celkem ucházející. Benzin vsude stojí
4,6 hriven (necelých 20,- Kc), coz ujde...