Rellye XL - závod velkých endur
RELLYE XL - aneb , byli jsme poslední, ale se ctí
Abych řekl pravdu představoval sem si to o dost jednoduší, vzhledem k tomu že se měli závodu účastnit především mastodontní BMW, Když se pak ale na místě setkání zašli řadit BMW650 Dakar, 640 KTM, Afriky, a GSa ,všichni obuti do drapáku nejrůznějších značek, došlo mi, že nejedeme na výlet kousek za Prahu, ale že se bude patrně jednat o nějaký lehčí ofroudek . To sem se však dalece mýlil! Už po prvních zkušebních 10. kilometrech sem pochopil na, co mají někteří účastníci motokrosové chrániče. Cílem pořadatele nebylo povozit znuděné majitele velkých endur krásnou přírodou, ale důkladně prověřit jezdce i jejich stroje.
Trasa o délce 120km vedla převážně terénem ve kterém by si užilo i ostré enduro. Polní i lesní cesty a cestičky, ostrá stoupání po kluzkých kamenech a kořenech stromě, jízda po pěšinách mezi stromy, několik brodě a závěrečná roklinka, to všechno Ještě podtrhovala mapka upevněná na řidítkách nebo na nádrži, na které byly vyznačeny pouze tvary křižovatek a vzdálenost mezi nimi.
Stručný popis nají jízdy a nejzajímavější úseky: zkušebních 10km -zjišťujeme že se nebuduje jednat o závod tělesně postižených, ale zřejmě pude o slušnej ofroudnášup .
Ostrý start - všechno de skvěle , První brod - je docela hlubokej ,
bramborák přede mnou chlastá vodu a odpadá , projíždím za hřmotného
povzbuzování přihlížejících, řadím 2,3, zadní kolo se na trávě snaží předhonit
to přední a tak házím první rychtu , než mě dojede Karel tak už sedím na
motorce a frčíme dál . Projíždíme tunelem kde je pořádná díra - dá se to
v pohodě objet jenže hned za, si ustele holka na Africe , naštěstí
je vobjedem všechny tři . Stoupání v lese po kamenech a
kluzkých kořenech - před námi jedou GSa dost se s tím serou a tak zůstávají
viset a do kopce se už nerozjedou , Karel pod jedním zastavuje a čeká až to
zvedne a jestli se rozjede , zastavuju ve svahu vedle Karla abych mu řekl ať ho
opatrně objede , vtom Karel neudrží svýho biga a pouští ho na mě , jeho zrcátko
mi amputuje velkou část zobáku , sbírám střepy a píčuju jak vo život . Nemám
roler na roadbook a tak ho mám jen v mapníku na nádrži ve formátu A4 , čtu
poslední křižovatku na stránce a tak ten list jednou rukou vyndávám a zahodím,
omylem vyhazuju stránky dvě, okamžitě je bere vítr a tak sou bleskurychle
v prdeli , jedem jen podle Karla . V Polňačce s vyjetejma
kolejema si blbě najedu a tak mi větve drbou bok , silnější větev mi
rozbíjí zrcátko a já ve snaze vyjed z koleje házím další tlamu - zrcátko,přední
blinkr , a chránič rukou se poroučí . Předjíždíme bavory a potkáváme
protijedoucí KTMky startující před námi , bloudili a tak máme radost že sme je
dojeli , ne na dlouho - nevšimli sme si odbočky a tak bloudíme taky, musíme se
vrátit na místo kde sme bezpečně věděli že jedeme dobře . Nacházíme cestu a
znovu předjíždíme ty bavoráky a takhle to bylo několikrát . Sme asi
v polovině závodu, Když musím přepnout na rezervu , je to divný protože
sem doposud ujel na plnou nádrž asi 250km přitom z cesty po Ukrajině vím že
bych měl v pohodě ujet 450 než přepnu na rezervu . Koukám do levý půlky a
opravdu tam nic není , do pravý se nedívám -chyba ,asi v důsledku pádu se přicpala
hadice propojující nádrž , ve vesnici sháníme benzín a ztrácíme tak 25
minut . Jedeme lesní cestou dolů z kopce, cesta je zarostlá trávou a
v kolejích je voda , Karel hází tlamu a váli se přes celou šířku cesty ,
jedu moc blízko za ním než abych stihl v pohodě zastavit . Můžu
si vybrat, vemu za brzdu nebo ho přejedu , potom co mi zprznil zobák uvažuji o
variantě číslo dvě, ale nakonec rači beru za brzdu a házím tlamu jen pár metrů
za ním .
Oba sprostě nadáváme a taky se smějeme , najednou nás z naší
schizofrenické rozpravy vytrhuje zvuk motorky , je někde za náma , ani náhodou
nestihneme uklidit motorky stranou a tak borec na Africe musí brzdit , samozřejmě
sebou pleskne a vrhá na nás nevraživý a trochu zlomený pohled , dle jeho zuboženého
zevnějšku je vidět že dnes neleží poprvé . Dojíždíme k odbočce u které je
poznámka „ velmi těžké stoupání pro sajdy „ zasedáváme zadní kolo a
v pohodě vyjedeme až do zatáčky , za ní je šňůra asi 7 motorek
a sajda . Stojíme a sledujeme dění nad sebou , přihlížející pomáhají každému tlačit
, tvrdí že to bez pomoci vyjeli jen dva lidi . Po té, co je cesta volná Karel odežene
pomocichtivé diváky a v pohodě zdolává i ty nejzáludnější úseky stoupání ,
já si přes jeden kořen musím pomoct nohama ale taky to zvládám sám .
Do cíle už to je jenom kousek ,nemá cenu spěchat ,naše bloudění nás stejně připravilo o jakékoli ambice . Jedeme ve skupince s bavoráky , jedno GSo kočíruje holka , jede dobře jen už toho má evidentně dost , celkem s přehledem projíždí roklinku za poslední kontrolou . Její starej po cestě uráží stojánek a tak Když padá tak jí nemůže ani pomoct , zastavuju a zvedám jí GSo opět na kola , podávám jí Ještě uražený zrcátko . Je na mraky . „Seru na něj „ vzdychne sklesle . Vtom dojede její starej , „ Kurva , kdo to bude spravovat , dej si ho do ledvinky „
štěkne vztekle. Holka zády k němu jen skřípne zubem, zakoulí vočima a šeptem dodává „Seru na něj „ jen tentokrát to nepatří tomu zrcátku.
Do cíle přijíždíme společně, holčina parkuje motorku a Ještě naposledy padá, kluci jí zvedaj, jdu k ní a s obdivem jí plácám po zádech děkuje mi za pomoc, beze slov si podáváme ruce.
Závěrem snad jen pár rad pro ty co by chtěli v nějakém dalším ročníku tohoto zajímavého závodu zkusit štěstí a své schopnosti.
Nutností sou dobré pneu s nějakým terénním vzorem. Rozhodně je dobré mít padáky a sundat vše nepotřebné co by se mohlo lehce rozbít. A dále, než roadbook upevněný na nádrži, je lépe koupit roler na řidítka, mapu tak máte více na očích a můžete tak lépe kontrolovat situaci na mapě a před sebou. A konečně, dobrého kamaráda, odhodlání, odvahu a notný kus štěstí.
Honzík