Hlavní Menu
Kdo je online
Statistika
- Návštěvníci
- 854
- Články
- 68
- Odkazy
- 40
- Počet zobrazených článků
- 270930
VIII. DR Big sraz 2007
VIII. DR-Big sraz
Letošní již 8. mezinárodní setkání majitelů a příznivců motocyklu Suzuki
DR-BIG melo poněkud zvláštní ráz, v poďobe neustále se měnícího počasí a
prognózy na víkend zněly dost katastrofálně. Neustálé probírání internetových
stránek s Prešove?mi jsem vzdal někdy ve středu a spolehl se na to,
ze bigaře a nám podobné motovodiče nějaký marast od cesty neodradí. A udělal
jsem dobře.
Čtvrtek:
Prvním
Bigařem na srazu, nepočítaje pořadatele motající se v areálu už od středy,
byl stále se usmívající Max. Okolo 15.00. se přihnal první pořádný liják,
trvající pul hodiny a po něm začaly dunět horami místo hromu další dojíždějící
Bigy. Pedro, Jonatán, Buboš a jeho chlap, ...
Do
půlnoci dorazilo 38 mašin. Někteří dojížděli už za hrozné sibérie, která po
slunečném odpoledni přilítla do Orlických Hor společně s tmou. Asi nejvíc
to odprdli dva bráchové z Nového Jičína, kteří v tom největším lijáku
přehlídli kruháč ve Vamberku a vzali to rovně pres nej. Jindy dobře osvětlený
obchvat zhasnula bouřka a stroboskop blesku společně se světly dvou Bigů
odhalil betonové obrubníky za horizontem příliš pozdě. Klika byla, že to před
nimi napral do stejného místa i netakej dovedu v osobáku, tak ze jim
vyvrácením vysokého soklu připravil lepší cestu ke skoku. Oba na Horalku
nakonec dojeli, jeden dost potlučený, bez urvaného kufru, bez zadní brzdy,
křivý řídítka, ale úsměvy při vypravování jim to nesebralo. Bullit nakonec ráno
vyrazil posbírat do Vamberka zbytky po nehodě. Během noci dorazilo několik
Bigařů z Polska a Slovenska.
Pátek:
Ranní
mlha se pomalu rozpouštěla a telefonáty z Rychnova o 300 m níže říkaly, že
je tam hezky a sluněno. Během protrhaného odpoledne opravuje údržbář Jáša ony
Bigy a několik skupinek motorek vyrazí do okolí. Někdo jede do blízké Dobrušky,
Někdo do Polska a naše skupinka asi 6 Bigů jedem na Kamenný vrch do Deštného.
Je to
fajnová uzoučká klikatice až na hřeben. Podél cesty míjíme několik válečných
bunkru, vytěžené dříví krásně voní a od půlky kopce vjíždíme do mraku. Na hoře
se mi Vlasta směje, jaké je odtud krásný výhled, když je tam pára, jak
v sauně. Ale na chvilku se peci jen mraky trochu roztrhnou a je to
nádhera.
Po
návratu na Horalku stavíme na vysekaný louce pomocí kolíku opicí dráhu a Jurgen
jede první próbu. Jde mu to! Dojíždějí další a další motorky. Na plánovanou
vyjížďku vyrazíme v 16.oo.
Teda
vyrážíme. Spíš čekáme na ty, co se teprve dloubou v nose, berou si
rukavice a foťáky. Prvně jedeme směr Rzy a odtud polňackou okolo větrných
elektráren do Nového Hrádku. Zde se vyrábí už 58 let plechové hračky a krátké
zastavení v malém krámku na náměstí vyvolává hlavně u staršího ročníku
vlnu vzpomínek na to, jakou barvu mel ten jejich traktůrek, či jak někomu
tahala jeho babička drátem spolknutý klícek z krku. Já si zase vzpomněl,
jak jsme si jako puberťáci házeli naklíčovanou žábu do piva a vona se tam
dokázala pomalu hejhat třeba 20 min.
Cesta
pokračuje úzkou lesní asfaltkou asi 15 km do pekla a následně údolím Metuje do
Nového Města. V lese jsme nuceni chvíli stát, protože popadané stromy se
teprve odklízely z cesty. Jurgen seskočil ze sedla a sel pomoci chlapovi
z motorovky v ruce. Pobavil nás pěknou rychtou do kapradí, když se mu
kmen vysmekl z ruky. Ve Spech míjíme pískovcový pomníček jednoho Bigaře
z Třebový, který tu nešťastně zahynul a všichni mu alespoň zatroubíme. Cesto do lomu v Mastech
dotankováváme v Dobrušce a chvíli čekáme, než přejde pořádnej plavák.
V lomu jsem zahrál na struny těm, kteří mají rádi nějakej ten offroad a po
prvním pomalým ukázkovým kolečku si už každej jede tak, jak chce. Po lomu se
brodem prohánělo dokonce několik Bigů i z holek na tandemu. Pěkně
rozjezděný a Pěkně zakydaný jsme se vydali směrem do Sněžného. Ve Skuhrově
zastavujeme z instrukcí, z do Deštného se jede stylem každý za sebe, aby
si zatáčky do hor všichni užili. Tam se sjedeme a budeme společně pokračovat.
Než jsem to dořekl, vyrazila většina plnou parou vpřed. Já tam znám každou zatáčku,
přesto jsem několik střelců prostě nedokázal dojet. A když jsem viděl, jak to
Někteří skládají na ucho do vracáku i se spolujezdcem za zády a ještě zadalo
pršet, měl jsem docela nahnáno. Ale vše to dobre dopadlo a tak na Horalce mohl
vypuknout plánovaný program. Opékání a grilování, nohec, diskotéka a hlavně
nádherná dvouhodinová beseda z Big cestovatelem Radovanem Jirku, který nám
popsal i z DVD obrázky svoje cesty po Africe, Asii a trpělivě odpovídal na
naše dotazy. Informace o tom, že na Bigů jezdí hlavně kvůli jeho jednoduchosti
a spolehlivosti, že Big klidně jede i na 68 oktanový benzín a že na něm najel
už 250 tis. Km nás přesvědčilo, že máme prostě skvělý stroj do nepohody.
Sobota:
Na place
Horalky je něco pres 100 Bigů a asi 15 jiných mašin a endur. Tedy o trochu méně,
než loni. Všude známé tváře, hovory se točí kolem cestování, pneumatik,
techniky, ale taky se hodné hovoří o tom, komu se narodilo další dítko či třeba
jestli už dostal stavbu domu pod střechu. Během dopoledne ještě nějaký motorky
dojeli, ale už nemáme sílu ani chuť někoho nahánět k registraci u brány.
Taky
jeden se rozhodl odjet domu. Spal venku s hlavou na stole a cosi
nesrozumitelného mumlal do plného popelníku. Pak si vzal halmu a chtěl jet domu.
Z otevřeného hledí mu svítí červenej nos jak paviání zadek, ale tváří se,
jako že je O. K. Při rozjezdu sebou cvičně slehnul o zem. Máme ho zadržet? Nedá
se. No, každý svého štěstí strojvůdcem. Budeme se modlit za ty, co ho na
silnici potkají.
Na
dopoledne přijala pozvání sličná zdravotní sestřička z Rychnovské Rychlé
záchranné pomoci, aby nám vysvětlila, jak se správně chovat v krizové
situaci při nehodě. Kurz zaměřený více na motorky byl opravdu moc poučný a
nikdo v plném sále tělocvičny ani nedutal. Taky jsme si na cvičné Andule vyzkoušeli
resuscitaci. Ona byla opravdu moc hezká. Ta sestřička, ni Andula.
Pak rychle najíst a od 12.30 hod. hlavní vyjížďka.
Při
odjezdu nám svítí sluníčko na cestu, ale nenechali jsme se zmást a po
zkušenostech z minulých dní jsme si většina vzala nepromoky. Odjezd. První
zastávka je na Deštným na pumpě. Asi 15 lidí potřebuje dolít šťávu. Jenže co se
nestane! Jeden z Poláků v nastalém chaosu natankuje do nádrže asi 8
litru nafty a bezince hrábne v počítači. Takže už nenatankuje nikdo nic.
Musíme dál. Dieselový Big trochu hulí, ale jede jako by se nechumelilo a tak
slibuju další pumpu v Polsku. Jízda pres hřebeny odsejpá, jak má, vjíždíme
na celnici v Orl. Záhoří. Nevejdeme se tam. Celníci se chechtají a
zdvíhají závoru. Jsme v Polsku. Krásná nová silnice bez jediného auta
zakroucená podél Divoké Orlice končí až u hospody v Niemojówje. Tady je
malá rozprava, protože dál pojedeme asi 12 km lesem takovým tankodromem a to každý
na vlastní triko, dle vlastních možností. Někdo opatrné, Někdo střelbu. Jak kdo
chce. Sejdeme se až nad nádražím v Medzilesie.
Jedu
první co to dá, Karlos se mé drží na drapákách jako klíště. Je to špica. U nádraží
jak prijíždějí další a další se dozvídáme některé veselé příhody z natáčení.
VašekDR, který je ve svým živlu, se nechává zmást v jedné ze zatáček
rovnou vygumovanou stopou jiného účastníka zájezdu a málem pokračuje spolu za ním
do lesa. Big jde téměř na přední kolo a pak trádá přes horizont za námi.
Taky tem v zadu začalo na cestu pěkně pršet. Chudák Kačka takovou kliku
nemela. Poškrábané plexi na halmě společně z deště zmátlo její orientaci a
tak se vydala v jedné ze serpentin v 70ti do lesa. Vlastně měla kliku
jako prase. Zabořit to takto pěkně mezi 5 smrků a šutry, to je malej zázrak.
Šla ještě do stupaček, aby jí to nevzalo nohu, brzdy a prd. Stála na fleku,
padák ve skále, ale nic podstatnýho není zničený. Jen kosmetika. Ona je celá,
jen noha narazená. A to je hlavní. Byla asi z toho trochu vydřená, protože se
svou vyřídilkou by mi jinak asi vyprala žrádlo. Taky myslím na Indiánku, jak
s tím válčí ona. Na svojí motorce to má daleko těžší, než my. Ale zvládla
to na jedničku. Někteří by se mohli od ní učit. Deštíček se mění na průtrž,
pumpa přichází jako na zavolanou. Dieselový Big dolévá Naturál a opět se
objevuje slunce. Jako na aprýla. Zbytek lidí si bere nepromoky, ale v tu
ránu je každýmu hroznej hic, ze silnice stoupá pára. Na nebi se dějí zvláštní věci,
takový mraky se často nevidí a vedle toho modrá obloha.
Na
celnici zpátky do Čech nás na chviličku zdržujou, ale pak to zase končí u
trochu přiblblých familiérních vtípku celníku a jedem dále.
Při
pohledu před kolonu na nebe je mi jasný, že si jedeme pro pár facek. Ale jinudy
není možná. Na Pastvinským náměstíčku to přijde. Nádherná vodní stěna nám jde
ale bohužel vstříc. netakej srandista zatáhne za obrovskej splachovač a
jeden za druhým vjíždíme do vodního nadělení. Bez šnorchlu se
v tomhle jede fakt blbe a tak se šineme horama na trojáka, do serpentýn za
dvě. Spoléhám se na Primáře, že posbírá ty vzadu a dovede je, kam má. Cestu
zná. Na Zemský bráně ve splachovači voda dojde a v Bartošovicích už zase trapně
svítí slunce. Cekáme na odpadlíky. Dostáváme zprávu pres mobil, že několik
motorek jede po hlavní rovnou na Horalku a že jsou v pořádku.
další
zbytek routu zpátky pres Zdobnici, Luisino údolí a Deštné je už v pohodě,
jako by snad ani nepršelo.
V areálu našeho srazu každej věší na šňůry schnout svoje hedry, rukavice a
boty, tak že to tu vlaje jako v nějakým základním tábore kdesi
v Nepálu. Na soutěžení už svítí stále slunce. Pro zpestření a
pobavení osazenstva přijíždí místo labutí vysokozdvižná Avie a provádí pro
zájemce vyhlídkové prodloužené jízdy. Taky na dráze na louce se dějí věci. Každý,
kdo má chuť, si zde muže zablbnout dle libosti. Dunění motoru a létající drny
hned přilákalo mnoho diváku. Většina - až na jednoho opivněnce - předvedla pěkné
výkony a ukázala, jak na mokré louce zacházet s plynem, aby se docílilo nejlepšího
casu. Taky samozřejmě záleželo hodné na gumách.
Dalších soutěží
se k mojí úlevě chopil Bullit a kluci. Jezdilo se na našem vehiklu (Někteří
se to ani po 4 letech né a né naučit), drželo se závaží na čas, jela se
jízda pomalosti, ale nejvíce ovací sklidilo běhání u kůlu, tzv. Twister! To
byly tlamy!! Do toho se samozřejmě opékalo v típíčku. Před večeří se
rozdali ceny a ocenění.
Na noc
se rozjela klasická pařba s projekcí a noční strip. Tentokráte si užili
milovníci šlehačky a mohli si jí slízat z těla kozaté holčiny. Čípek mel
bílý vousy, jako by někde omrzl. Za to velkej Chozé jen mazácky mávl rukou a
sel si slíznout šlehačku dolů ze štamprletem zelený. Alpský vršky jsou prostě
fenomén! Chata se otřásala v základech až skoro do rána, ale to už jsem úplně
zničenej zařezával v chajdě.
Neděle:
Jako vždycky
nejsmutnější den srazu. Ještě než se vyhrabu z postele, slyším první odjíždějící.
U snídaně mi podá ruku snad 20 lidí. Dozvídám se taky zprávu o tom, že se Sedlimu
vrátila do ruky peněženka s kartami a penězma, co večer ztratili. Renáta
z Lukáše z RK je sami vyhledali a vše vrátili. To byla opravdu super
správa.
Sraz končí, všichni jsou v pořádku a můžou odjet po svých. I bráchové
z Vambereckýho kruháku i Kačka z narazenou nohou. A to je hlavní. Ještě
pár zajímavostí na konec.
Nejmladší účastníci srazu bylo sotva pár dní (mela krásnej DR BIG dres),
nejstaršího účastníka těžko odhadnout (všichni jsou správně prdlí bez rozdílu
věku), Bullita kousnul do ksichtu pitbul, když se s ním rozhod pomazlit,
mýmu mladýmu vypadly z kapes prezervativy, ..... Prostě, .... prostě příště na shledanou.
Vorel a spol.